Den 4. - 5.5.2018 

Patreksfjörður – vodopády Dinjandi – ísafjordur -Súdávík (Artic Fox centre )- Holmavík, Drangsnes , 6h, 429 km



… brrr vstáváme

Asi po třech hodinách spánku a poměrně chladné noci, jsme se vydaly na cestu. Koukly jsme znovu na předpověď, která hlásila shodné informace s předchozím večerem. Silnice jsou stále zavřené, co teď. Opět jsme zajely k nejbližší čerpací stanici (byl to stojan) s tím, že se rozhodneme co dál.


Tak kam to bude dál

Čerpací stanice byla zároveň křižovatkou našich cest. Na té silnici, která byla v plánu ležela zátarasa s informacemi o tom, že se nemůže projet dál. Nezbývalo nic jiného než vzít zpátečku. Na dalších 14 dní se tady zaseknout nechceme.


Rozhodující moment

Bylo štěstí, že si Pája ještě před cestou potřebovala odskočit. Asi minutu potom se před námi vyrojili silničáři. Byl to bagr a doprovodné vozidlo s kanystrem benzínu. Sledovala jsem kam jedou. Oči se mi rychlostí blesku rozjásaly, protože pánové právě odtahovali nápis s uzavřením silnice a pokračovaly dále do kopců. Cesta se nám otevřela. Jupííííí

Říkejme tomu štěstí, nebo osud … ?


Vodopád Dinjandi – 1h 45 min, 92 km

Vyrazily jsme tedy po původně uzavřené silnici, která vede dále na west fjordy. Následovaly jsme silničáře a vítězně si pozpěvovaly. Cesta nám měla původně zabrat necelé dvě hodiny, nakonec z toho byly 4. My dvě jsme stejně byly šťastné jako blechy, že je vše podle plánu.

Parkujeme u vodopádů

Konečně jsme po čtyř hodinovém drkotání se u vodopádů Dynjandi. To je nádhera, ty jsou tak obrovský ! Skládá se celkem ze 7 kaskád (Dynjandi, Bæjarfoss, Hundafoss, Hrísvaðsfoss, Göngumannafoss, Strompgljúfrafoss a Hæstajallafoss). Doporučujeme tuto podívanou všemi deseti.

Vystoupily jsme z auta, čekal nás prudký ale nenáročný výšlap nahoru. Na parkovišti byly ještě asi dvě auta, ale jinak jsme měly vodopády jen pro sebe. Možná za to může ta vzdálenost umístění alá “in the middle of nowhere”. Sedět a kochat se u vodopádu bychom mohly hodiny. Kvůli strávenému času na cestě jsme bohužel musely brzy odjet. V plánu toho bylo ještě hodně.


Ísafjörður – Súdávík (fox centrum) – 1h 20 m, 80 km

Pokračovaly jsme dál a musím říct, byl to den plný šťastných okamžiků. Nevíme proč, ale tak jsme si říkaly … “jsme na fjordech, mohly by tady být i lachtani”.

Holky štěstěny

Asi po 20 min cesty podél pobřeží se nám odhalila značka pozor lachtani. To je neuvěřitelný ! Rozhledly jsme se kolem a opravdu že jo. Lachtani se lebedily na kamenech, které omýval atlantický oceán. Udělaly jsme pár snímků, ale byly od nás bohužel hodně daleko.

Polární liška

Cestu jsme měly dále nasměrovanou do Ísafjörðuru (Artic fox centra) – což je záchranná stanice specializovaná na pomoc polárním liškám. Teď vážne nekecám, ale po dalších 20 min jízdy podél pobřeží jsme zahlédly polární lišku ve volné přírodě. Zastavily jsme, podívaly se jedna druhé do očí (jakoby nás pozdravila) a odběhla tu tam. Musím říct, že jsem asi hezčí a autentičtější zážitek s matkou přírodou nezažila. Splněný sen.

V artic fox centru

Do artic fox cetra jsme vším tím kocháním dojely nakonec až po zavíračce. Pro naše potěšení jsme ale objevily dvě polární lišky, od kterých nás dělila jen kovová kontrukce. Bylo to neuvěřitelné. V klidu tam tak odpočívaly a bylo vidět že přítomnost lidí jim nijak nevadila. Prošly jsme se alespoň okolo a zvěčnily pár těch nezapomenutelných okamžiků.


Hólmavik , 2h 30min, 203 km

Cestou jsme postupně obkreslily celý západ west fjrodů až do Hólmavíku. Krajina se měnila s každým ujetým km. Co ale zůstávalo stejné, ten svěží arktický vzduch. Však jsme také nejblíže ke Grónsku.

TIP za tisíc

Jediné na co je třeba dávat si pozor – benzín. Speciálně na west fjordech je benzina na každém dvoustém km.

… a už zase řešíme benzín

Ajaj, benzín. Opět jsem spadla do ne moc hezkého pocitu. Čekalo nás ještě pár desítek km a neměly jsme žádnou vatu navíc. Po cetě jsme na jednu benzinu narazily (uff dobrý). K našemu “štěstí” (snad jsem to nezakřila), ale nebyla v provozu. No nic, jedeme dál. Nejbližší záchrana byla až na okraji Hólmavíku (poslední město před lokalitou našeho ubytování). Takže adrenalin v žilách v průběhu cesty vzrostl z 0 na 100. Vjíždíme do města Holmavík, vidíme benzínku, tankujeme … Vše máme, je to dobrý ! Jedeme do ubytka.


Drangsnes, 32 min, 38km

Konečně jsme dorazily na místo. Počasí opět ukázalo představení ve formě vichřice. Byly jsme rády, že budeme v suchu. Chvíli nám trvalo, než nám majitel přijel předat klíče a podepsat s námi všechny formality. Ubytované jsme byly s partou francouzských turistů. Pokojík byl strašně malinký, ale dostačující. Měly jsme sdílenou kuchyňku a sociální zařízení. Vše bylo útulné a vonělo dřevem. Ještě před spaním jsme nad sklenkou francouzského vína posdílely pár příběhu s našimi novými známými a potom už nezbývalo nic jiného než nabrat sílu na další den.

Konec čtrvtého dne

VIDEO 4. DEN

DEN 4.

Leave a reply / Vložit Komentář

avatar
  Subscribe  
Upozornit na